Všichni dobří rodáci

Poetická kronika vesnického života v poválečném Československu se rozpíná na ploše mnoha let. Vypráví o tragických osudech skupiny přátel, na jejichž životech se podepsala nejen válečná minulost, nové společenské uspořádání a následná kolektivizace, ale i jejich neschopnost změnit své zásady a ideály. Hvězdně obsazený snímek se po své premiéře v roce 1969 promítal pouze půl roku, aby byl následně na dvě dekády uzamčen do trezoru. Dnes jde o jeden z nejuznávanějších pokladů naší kinematografie, který režiséru Vojtěchu Jasnému vynesl cenu za režii na filmovém festivalu v Cannes. Epizodicky vystavěný film je strukturovaný rytmem pravidelně se měnících ročních období, jejichž plynutí poeticky zachycuje kamera Jaroslava Kučery. A přestože kolektivizace je pouze jedním z několika témat, o kterých vypráví, je to především dojemná postava sedláka Františka (Radoslav Brzobohatý) urputně se vzpírajícího kolektivizační agitaci, která utvořila stále živý obraz tohoto černého období našich dějin v obecném povědomí diváků.