Vstup zakázán

První povídkou Pronásledování debutoval v hrané kinematografii František Vláčil. Můžeme v ní vysledovat režisérův klasický rukopis, ve kterém se zaměřuje na kontrast mezi lidskou postavou a přírodou. Zasněžené kopce, ledové rampouchy a opuštěné pohraniční domy tak prezentuje jako osamocené artefakty tyčící se na státní hranici. Příběh sleduje dvojici pohraničníků, z nichž je jeden raněn a druhý se vydává za narušitelem skrze sněžnou vánici, která mu jeho postup stěžuje. Vláčil se spíše zaměřuje na vyobrazení lidského úsilí a odhodlání než na dogmatický styl, který prezentuje Milan Vošmik v druhé povídce Bloudění. Vošmik vypráví diametrálně odlišný příběh. Ukazuje nespokojenou manželku velitele pohraniční stráže, která si stále stěžuje na jeho nepřítomnost v domácnosti. Vlivem několika událostí se ztrácí jejich malý syn a následně začíná rozsáhlé pátrání. Snímek končí velkým poselstvím – každá socialistická žena by měla přijmout úkol svého muže a po jeho boku bránit státní hranici.